Turkský manifest

Z Larpedie
Verze z 6. 8. 2008, 21:58, kterou vytvořil Ismael (diskuse | příspěvky) (typo)

Přejít na: navigace, hledání

Larperův slib čistoty, Turku 1999

Jako hráč larpu se tímto zavazuji řídit se následujícími pravidly, zahrnutými ve Slibu čistoty, uveřejněném v Manifestu turkské školy.

  1. Při hraní a imerzi do postavy bude mým nejpřednějším cílem simulovat, co se v hlavě této postavy odehrává a jak to ovlivňuje její chování. Prázdné předstírání nechávám hercům.
  2. Při hraní nebudu užívat nediegetické metody (hudbu na pozadí, neherní komentáře atd.), pokud je jiná možnost, jak situaci ztvárnit (např. pokud pravidla neřeknou jinak a postava uhodí, já také uhodím). Pokud si myslím, že něco takového ve hře vidím, budu to považovat za diegetické metody a má postava je bude zažívat přesně jako já, dokud mě pán hry neinstruuje jinak. (Samozřejmě je povinností pána hry ujistit se, že vím, jaká úroveň fyzického a psychického bezpečí a prolomení nedůvěry je ve hře použita.)
  3. Postavu danou rolí poznám a porozumím jí vybudováním jejího sebeobrazu, osobnosti, světonázoru a dalších prvků, aby se stala jedincem z podvědomí směrem ven (t.j. nikoliv skrz její chování apod.). Totéž očekávám od ostatních.
  4. Při snaze vypadat a jednat jako postava se vyhnu jevištnímu herectví. Jsem si vědom, že já a moje postava můžeme mít odlišný způsob řeči, chování a další vnější znaky, aniž to mě, hráče, nutí přehrávat či si jinak vynucovat přehnanou pozornost.
  5. Ponořím se do hry s předpokladem, že i když se postava či jiný herní prvek zdají ve hře nebo světě nepatřičné - např. komické, přehrávané či špatně zahrané, jsou přesto součástí světa, nikoli jen hloupý nápad některého hráče.
  6. Pokud jsem při hře nucen improvizovat či přidávat ke své postavě, mým prvním a nejpřednějším cílem bude tak učinit s vědomím celkového obrazu o své postavě a herního světa, nikoli zkoušet povrchně přehánět nebo používat divadelní metody. Při hraní se zaměřím na imerzi do své vlastní postavy a nebudu se snažit prohlubovat herní zážitek ostatních. Pokusím se být věrný své postavě a nebudu se snažit hledat dějovou linku, kterou bych měl ztvárnit. Přijímám fakt, že údělem hráče, tedy mým, je vidět pouze malou část celku.
  7. Budu předpokládat, že mi pán hry sdělil vše, co potřebuji znát o herním světě a co chce, aby jeho hráči o hře věděli. V žádné hře se nebudu pokoušet používat žádné obecné larpové konvence, pouze přesně ty představené mi pánem hry: Byla-li například pro něco definována nějaká neherní značka, s ničím ji nezaměním.
  8. Při účasti na hře ji nebudu řadit do žádného konkrétního žánru a vnímat její události jako larpové zápletky, jež mají daná řešení. Pokud mi pán hry neřekne jinak, na každou hru budu nahlížet jako na jedinečné umělecké dílo a podle toho k ní budu i přistupovat.
  9. Své hraní nenechám nijak ovlivňovat žádnými nedůležitými faktory z vnějšku (např. pobavení dalších hráčů, rozvinutí zápletky, zaučení nováčků, mimoherní činnost atd.). Během hry pro mne takové věci neexistují.
  10. Jako hráč budu usilovat o ztvárnění své postavy, nejlépe jak to bude dle vodítek daných mi pánem hry možné, nikoli o získání věhlasu a slávy. I když to bude znamenat, že mám celou hru strávit sám na záchodě, aniž by to kdokoli kdy zjistil.

Nadto se jako rolový hráč slibuji vyhnout jakémukoli osobnímu stylu hraní. Nesnažím se hrát, ale přetvořit se podle přání pána hry. Nesnažím se vytvořit si dokonalé herní setkání nebo poskytnout ostatním krátkodobé potěšení, protože považuji hru jako celek za mnohem důležitější než herní zážitek jednotlivých hráčů. Mým nejvyšším cílem bude naplnit představy pána hry a přinutit se vžít do postavy tak opravdově a věrohodně, jak je to jen možné. Zavazuji se tak činit všemi mně dostupnými prostředky, bez ohledu na jakékoli představy o dobrém vkusu či na pohodlí ostatních hráčů.

Literatura