Diegeze

(Angl. diegesis.) Představuje jeden ze základních termínů v oblasti larpu. Pochází z literatury a později filmu (viz např. anglickou wikipedii, přičemž pojetí filmové vědy má k larpovému blíže.

Mnoho teoretiků jako např. Pohjola či Hakkarainen a Stenros používají termín diegeze k vyjádření míry objektivní reality herního světa. Montola pak raději používá termín subjektivní realita. Každý účastník larpu si během hry vytváří vlastní diegetický prostor. Rozdíly mezi diegetickými prostory jednotlivých hráčů larpu jsou významnější, než třeba právě v případě filmu.

Obsah diegeze u larpu (a obecně u rolových her) a u filmu je rozdílný. V larpu je diegeze mnohem více než jen fiktivní herní svět. V hlavách hráčů toho probíhá mnohem více a to na různé diegetické úrovni. Většina prvků, které jsou obsaženy v hráčově diegetickém vnímání hry, se vůbec nedostane na povrch. Příkladem jsou různé osobní plány či skryté emoce. Ty existují pouze v diegetickém prostoru konkrétního hráče, dokud nejsou přeneseny do diegetických prostorů ostatních hráčů. K tomuto přenosu lze (podle typu hry) použít jak diegetické (milované postavě vyznáme lásku) tak i nediegetické prostředky (předáme lísteček s popisem).

Diegetickými tedy rozumíme jakékoliv prvky (chování, rekvizity, kulisy apod.), které jsou v reálném i herním světě identické. Pro navození herní reality je např. kostým typickým diegetickým prostředkem, zatímco papír představující zříceninu hradu je prostředkem nediegetickým. Míra diegeze se tak pohybuje na dvoupólové škále. Dřevěný meč je někde uprostřed - hráč zřejmě již zdálky pozná, že jde o velký meč a že bude dobré se jeho majiteli vyhnout, na straně druhé stále nepozná, že se jedná o magický meč zářící fialovým světlem, protože tyto informace nejsou sděleny diegetickými prostředky. Tyto skutečnosti mu hráč, jehož postava meč vlastní, sdělí nediegeticky (metaherní komunikace mezi hráči, tedy nikoliv mezi postavami).

Míra diegeze jednotlivých her se velmi liší. Hnutí living fantasy se ve ztvárnění prostředí fantasy světů snaží o co největší míru diegeze, zatímco leckteré komorní larpy se bez diegetických prostředků mohou obejít zcela. Obecně lze také říci, že čím je larp delší a hráči hrají imerzivněji, tím vyšší je celková míra diegeze.

Viz též Prostor sdílených představ.