Meilahtská škola

Tzv. "Meilahti school" vznikla zejména jako vymezení se vůči Turkské škole. Zatímco Turkská teoreticky umožňuje hru jediného hráče, Meilahtská tuto možnost popírá. Těžiště larpu totiž spatřuje právě v interakci a ve sdílené herní realitě - nikoliv v její subjektivní podobě.

Podle Meilahtského modelu je hráč "účastník hry, který přijímá roli (popisující postavu) uvnitř daného diegetického rámce." Niterné určení toho, jak hráč s postavou zachází, jak o ní přemýšlí a jak se s postavou ztotožňuje (tedy vnitřní imerze), je pro hru zcela irelevantní do té doby, než jej hráč předá do sdíleného herního prostoru. Z toho je zřejmé, že hra jednoho hráče je dle Meilahtského přístupu nemyslitelná - hráč nemá komu zprostředkovat své pojetí postavy.

Meilahtská škola tedy upozaďuje imerzi a ve své dogmatické verzi tvrdí, že "interakce je realitou larpu". Pro zastánce Turkského směru tato realita naopak existuje pouze v myslích hráčů. Syntézou této teze a antiteze pak Pohjola došel k závěru, že "realita larpu je dána kolektivní zkušeností imerze, sdílené a posilované interakcí".

Podrobněji v článku The Meilahti School: The Thoughts on Role-Playing.